Kanonie premonstrátů
Opat a galerie opatů
Organizačně premonstráti patří mezi řeholní kanovníky, tedy kněze, kteří se vzdali soukromého majetku a řeholními sliby jsou přičleněni do společenství vázaného ke konkrétnímu kostelu. Řídíme se řeholí sv. Augustina, která oslovila našeho zakladatele sv. Norberta a na rozdíl od mnišských řádů se věnujeme také pastoraci ve farnostech. Každý premonstrátský klášter je samostatný a v jeho čele stojí opat. Jeho úkolem je péče o všechny bratry, tedy ty, kteří žijí přímo v klášteře, a také o ty, kteří žijí ve farnostech, v ideálním případě v malých komunitách. Úkolem opata je střežit jednotu bratří a žití spirituality, ke které se bratři zavázali svými sliby. Opat je volen členy konkrétního kláštera, tzv. kanonie. Volí pouze členové s doživotními sliby.
Želivský klášter má v současnosti asi 52. opata. Nelze to tvrdit zcela přesně s ohledem na některé nedostatečné historické prameny. Zajímavostí želivského kláštera je galerie opatů. Za opata Jeronýma Hlíny v roce 1712 klášter vyhořel a s ním shořeli také portréty opatů. Bratři se rozhodli nechat portréty znovu namalovat, ovšem již ne podle originálních podob, ale podle obličejů tehdejších členů kláštera a zaměstnanců. Členem tehdejší komunity byl také Arnošt Morávek, který se v galerii opatů nachází hned dvakrát. Jednou jako opat Václav a pak jako opat Arnošt Morávek, protože bratři ho později opravdu zvolili opatem.
