Historie želivské knihovny.pptx

Online prohlídka klášterní knihovny v Želivě

Objevte klášterní knihovnu v Želivě, skrytý poklad Resortu Klášter Želiv a jednu z nejvýznamnějších kulturních památek Vysočiny. Nachází se v části kláštera zvané klausura, kam není běžný přístup – a proto nejsou možné pravidelné prohlídky.

Zatím si knihovnu můžete prohlédnout online! Podívejte se na online prohlídku klášterní knihovny, která vám umožní nahlédnout do této výjimečné místnosti z pohodlí domova.

Po rekonstrukci získala knihovna moderní vzhled, který citlivě respektuje historické prostředí:
– nové volně stojící betonové podpěry a ocelové police, navržené kanceláří Šépka architekti, do nichž byly vráceny cenné svazky v kožených vazbách
– Při návrhu byly použity přírodní materiály z okolí – štěrk a kamínky z řeky Želivky

Sledujte náš web a sociální sítě (Facebook, Instagram: @klasterzeliv), kde pravidelně zveřejňujeme termíny výjimečných prohlídek klášterní knihovny s průvodcem určené odborné i široké veřejnosti.

12. století: Nejstarší text klášterní knihovny. Zasklený dvojlist psaný drobnou karolinskou minuskulou pochází z latinského teologického rukopisu.

1649: Mapa Moravy připsaná Janu Amosi Komenskému vyšla jako součást Nového atlasu světa, vydaného jedním z nejslavnějších kartografů raného novověku, kterým byl Joan Blaeu z Amsterodamu. Klášterní knihovna má všech šest dílů Nového atlasu z let 1640–1655.

1653: Erb Benedikta Lachenia, opata kanonie premonstrátů v Louce u Znojma, je součástí rukopisné knihy dobrodinců želivského kláštera. Malba je doplněna opatovým podpisem, osobním heslem a datem jeho návštěvy.

1659: Největší a nejtěžší knihou želivské knihovny je tento antifonář, který pro spolubratry, obnovující řeholní život v Želivě, opsal senior strahovské komunity Arnošt Kokius. Svazek je opatřen kováním, ale i očkem na připevnění řetězu, zabraňujícího případné krádeži.

1659: První list tohoto rukopisu, obsahující antifony, zpívané při modlitbě breviáře na první neděli adventní. Text psaný na pergamenu je provázen chorální notací.

Před 1669: Pergamenová vazba chrání pojednání o díle Jana Dunse Scota, vydané v Praze roku 1663. Obě desky jsou opatřeny heraldickým supralibros želivského kláštera, které dokládá původní podobu erbu se zkříženými klíči, používaného před jeho polepšením roku 1669.

1675: Poznámka na titulním listu dokládá zakoupení knihy opatem Siardem Falkem ve stejném roce, kdy byl tento mešní kánon vytištěn ve Vídni Leopoldem Voigtem.

1685: Titulní list Diaria zavedeného převorem Karlem Mitisem se záměrem, aby události, které se stanou v konkrétní den v roce, byly zapisovány k příslušnému datu. Rukopis, tvořící obdobu v klášterech užívaného nekrologia, byl doplňován až do roku 1857. 

1685: Záznamy ze želivského Diaria k 16. červnu, zahrnují informace o provedených žehnáních, jáhenských svěceních, vizitaci, potvrzení privilegií i úmrtí spolubratra Kašpara Samka. Poslední zápis z roku 1712 obsahuje zprávu o požáru, který byl impulsem pro barokní přestavbu domu.

1710: Ručně kolorovaná mapa zemí Koruny české pochází z Nového atlasu Jana Homanna, vydaného v Norimberku. Alegorické figury lemující kartuši v pravém horním rohu bohužel nesou svědectví o pohoršení, s nímž neznámý uživatel „oblékl“ jejich odhalená těla.

1721: Nesignovaná mědirytina představuje slib knížete Soběslava I. před bitvou u Chlumce. Podle želivské tradice došlo na základě tohoto slibu k založení kláštera. Rytina s vedutou kanonie po barokní obnově je součástí tisku, vydaného k disputaci na domácím studiu.

1732: Titulní list díla obsahujícího přednášky o Justiniánově kodexu nese poznámku o zakoupení tisku opatem Danielem Schindlerem. Pravděpodobně vlastnoruční opatova poznámka je doprovázena prosbou, aby se studující čtenář za něj modlil.

1732: Zmíněný lovaňský tisk je opatřen nákladnou vazbou se zlacenou, cizelovanou a malovanou ořízkou. V souladu s obsahem díla jsou zde zachyceny alegorické postavy Bázně Boží, Spravedlnosti a Míru (na fotografii).

1743: Titulní list rukopisu Gloriae Zodiacus, oslavujícího císařovnu Marii Terezii, je opatřen lavírovanou perokresbou panovnice, plně ozářené sluncem ve všech znameních zvěrokruhu, na niž marně útočí bazilišek.  

Cca 1750: Rukopis nazvaný Natales sanctorum ordinis Praemonstratensis obsahuje základní informace o ctihodných, blahoslavených a svatých premonstrátského řádu. K 26. březnu je zanesena zpráva o želivském opatu Haštalovi a pramenu, označeném jako Fons salutifer.

1774: Titulní list kázání, které při pohřbu želivského opata Arnošta Morávka pronesl strahovský premonstrát Gerlakus Paus.

Cca 1790: Titulní list nejstaršího dochovaného katalogu želivské knihovny, kde je zachyceno rozdělení svazků dle obsahu do devíti skupin. Autorem katalogu je tehdejší knihovník Norbert Smischowsky.

1796: První strana tabelárního přehledu bratří od obnovení želivské komunity, který sepsal tehdejší převor Norbert Smischowsky. Přehled byl doplňován až do roku 1945 a obsahuje kromě jmen i zemi, místo a den narození, dále datum obláčky, slibů, primice a úmrtí.

1749 a 80. léta 20. století: Titulní list rukopisu, obsahujícího čtení pro ranní chvály a nešpory na všechny významné svátky církevního roku. Na předním přídeští rukopisu je nalepeno erbovní exlibris opata Víta Tajovského (opatem 1948–1999) od Zdirada Jana Křtitele Čecha.

1986: Rukopisný zápis promluvy P. Aloise Kánského na pohřbu básníka Jaroslava Seiferta 21. ledna 1986 v kostele sv. Markéty v Praze na Břevnově.