Ale říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí. (1 Kor 7,29nn)

Proč se ďábel bojí, jsme-li vyzbrojeni Ježíšem Kristem?  (Sv. Norbert)

Pro křesťana existuje v zásadě jen jedna spiritualita: výklad milující a doufající víry či následování dvojího hlavního přikázání. Jakým způsobem k tomu v různých „stavech“ a „úřadech“ církve dochází, je každopádně záležitost podružná. Děláme-li z toho záležitost prvořadou, vytváříme z různých spiritualit protiklady a používáme jednu proti druhé, jako by byly něco uzavřeného a soběstačného, a nikoli údy jediného živého organismu, plnící svou zvláštní funkci pouze ve službě jednoty a tak, že vzešly z jednoty, a udržované při životě jen společným krevním oběhem kolujícím všemi údy. (Hans Urs von Balthasar)

Třetí řád znamená přijmout v pokoře úkol světského povolání a s tím spojené požadavky na tom kterém místě, ale přitom přece jen žít směrem k hlubokému vnitřnímu společenství s Kristem, v němž nám on předcházel. Mít jako bychom neměli: zvládnout toto vnitřní napětí – jako možná těžší požadavek – a umět je znovu a znovu opravdu žít, s oporou v lidech radikálního následování, to je smysl třetího řádu a na tom se ukazuje, co může znamenat blahoslavenství pro všechny. (Benedikt XVI.: Ježíš Nazaretský)

Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství: přinášejte sami sebe jako oběť živou a svatou. To je to, o čem zpíval prorok: Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. /Řím 12,1) Buď tedy, člověče, vskutku Boží obětí i Božím obětníkem. Nepromarni to, co ti dala a svěřila božská moc. Přioděj se rouchem svatosti, opásej pásem čistoty. Pokrývkou tvé hlavy ať je Kristus. Kříž ať stále spočívá na hradbě tvého čela. Na srdce si polož posvátnou pečeť Boží pravdy. Stále zapaluj vonné kadidlo modlitby. Chop se meče Ducha. A postav oltář svého srdce. Tak s důvěrou v Boha připrav své tělo k oběti. Bůh hledá víru, nikoli smrt. Žízní po modlitbě, nikoli po krvi. Chce být usmířen vůlí, ne zabitím. (Sv. Petr Chrysolog, biskup)

Charismata podle Písma:

Starý zákon se o nich zmiňuje u Sirachovce (7,33): Dar je projev přízně vůči každému, kdo žije. Chápe je jako milost (´charis´) darovanou zdarma Pánem. V Novém zákoně o nich píše především apoštol Pavel na 16 místech svých listů (např. Řím 12,6-8): Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí. Podobně píše sv. Petr v 1. listě 4,10: Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má dar řeči, ať si je vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať si je vědom, že pověření k tomu dostal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista. Jemu patří sláva a vláda na věčné časy. Amen. 

Charismata znamenají dary a talenty, které Duch sv. daruje každému pokřtěnému, aby mohl sloužit společenství věřících. Jsou početná a různá, neboť i lidé jsou různí. 

Charismata mladé církve v Jeruzalémě:

Téměř všechny instituty a hnutí Bohu zasvěceného života, staré i nové, se inspirují životem prvotní církve počínaje událostí Letnic. Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, hlásání apoštolů, víra křesťanů, jejich křest a život podle evangelia jsou opěrnými body jejich života a působení. Věřící se scházejí k modlitbě naplněni Duchem sv., s důvěrou přijímají Boží slovo, mají „jedno srdce a jednu duši“, žijí ze společenství majetku a v radosti lámou chléb – eucharistii.

Charismata Bohu zasvěceného života u sv. Augustina:

1) Hluboké vnitřní sebepoznání, obrácení a zakoušení Boha. Objevit svou odpovědnost vůči Bohu a bližním – jsme přece Božím obrazem a podobenstvím.

2) Hledat Boha společně s druhými. To předpokládá stálé úsilí o zdokonalení, život v lásce a přátelství s Bohem i s lidmi.

3) Rovnováha mezi vnitřním životem a vnějšími vztahy. Člověk jako osoba nemůže růst a realizovat se v nedokonalém společenství; to nemůže růst a být přitažlivé, žijí-li bratři a sestry ve vnitřní nerovnováze. Jde o harmonii mezi naším nitrem a vnějším prostředím.

4) Apoštolské působení závisí na naší věrnosti Božímu slovu a eucharistii. Ježíš nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sám sloužil druhým. Totéž vyžaduje i od svých učedníků. 

5) Duchovní společenství spočívá na modlitbě, lásce k Bohu a bratřím a sestrám, na studiu na kontemplaci, na práci a službě, na jednoduchém životě v pokoře, čistotě a pravdomluvnosti.

6) Církev je – kromě toho, že je institucí – také denní událostí, během níž Kristus křtí, uzdravuje, odpouští, láme chléb atd.

Charisma sv. Norberta v počátcích řádu:

Náš zakladatel se cele zapojil do gregoriánského reformního hnutí. Mezi jeho charismata patří obrácení (conversio), radikální úsilí o život evangelní a apoštolský, plné přijetí Písma, mít Krista jako svého vůdce, být apoštolem pokoje a smíru, reformátorem kněží a církve a věrností vůči ní; dále oživení ducha evangelia v této církvi, jeho zvěstování a slavení eucharistie. Řídil se v tom příkladem sv. Augustina. 

V jeho úsilí pokračoval Hugo von Fosses, který dal řádovému společenství pevné struktury. V takto chápaném způsobu života měli místo muži i ženy, kněží i laici, kteří od těch dob vytvářejí stále nová duchovní společenství působením Ducha sv. v plné jednotě s Kristem. K tomu je ovšem třeba dynamicky se rozvíjet a tvůrčím způsobem působit na okolí v duchu odkazu našeho zakladatele, s taktem, ale i s potřebnou odvahou. Neboť ten, který nás sdružuje a posílá, nám znovu opakuje: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mně věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra. (Jan 7,37)

Zprávy a zajímavosti ze života kláštera se dozvíte na internetu: www.zeliv.eu.

- Nejbližší duchovní želivská sobota se koná v sobotu 5. června od 15,- hod. Přednášku o Starém zákoně přednese P. Doc. ThDr. Pavol Jozef Leščinský, PhD, OPraem, který učí na teologické fakultě Katolické univerzity v Ružomberoku.

- Člen našeho sekulárního řádu, psychiatr a spisovatel Doc.MUDr. Jaroslav Max Kašparů vede ve dnech 4. – 7. listopadu duchovní obnovu na téma „Život bez minulosti“.

BOHU DÍKY!