U oltáře se ukazuje naše víra a naše láska k Bohu. Při zpytování svědomí ukazujeme péči, kterou máme o sebe; a naši lásku k bližnímu necháváme zářit při přijímání hostí a chudých. Dodržujte věrně tato tři doporučení, a slibuji vám ve jménu Božím, že jeho Prozřetelnost vás nikdy ve vašich potřebách neopomine. Sv.NORBERT
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. Jan15,14nn
Kard. Joseph Ratzinger - Bůh a svět:
Laictví je normální způsob křesťanské existence; normální způsob, jakým se na této zemi žije evangelium a jakým se vnáší do každodenních světských věcí. Podstata laického apoštolátu je to, že křesťanství pojímá a přetváří svět.
Musí existovat různé stupně následování, každému není uloženo totéž. Zásadní a nezastupitelnou formou následování je i to, když víru cele žijeme v tom či onom povolání jemu přiměřeným způsobem, ať už jde o politiku, vědu, řemeslo nebo o jakkoli prostá povolání. Ale právě tak je zapotřebí i lidí, kteří víře zasvětí celý svůj život, kteří vytvářejí jakousi rezervu pro hlásání víry a pro oduševňování církve.
Myslím, že v budoucnu bude pro církev velice důležitá právě tato členitá struktura. Vždy budeme potřebovat místa, kam se člověk může stáhnout, kde může zakusit život modlitby, kde právě modlitba určuje rytmus dne. To jsou rezervoáry sil, místa, kde člověk může víru zažívat nově a odkud víra vyzařuje.
P. Thomas Handgrätinger OPraem. – O novém bratrství (upraveno)
V současné církvi pozorujeme nedostatek křesťanského bratrství, což souvisí s úbytkem lásky k Bohu a církvi. Pojem „bratrství“ vyznačuje základní vztah, duchovní příbuzenství a rovnost všech před Bohem – a to přes všechny individuelní rozdíly stavu, věku, vzdělání, názorů a zkušeností. Známkou pravého křesťanského vztahu je i starost o druhého, vzájemné přijetí, vědomí odpovědnosti za druhé; neboť druzí – bratři a sestry – ke mně náleží, a přesto zůstávají sami sebou. Bratrství se tak stává zvláštní hodnotou zcela podle Krista: Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. (Mt 20,26nn)
To ovšem předpokládá vzájemnou úctu, ocenění, vztah lásky a přání všeho dobra. Přeje druhým jejich místo, úspěch, životní prostor a charakterové vlastnosti: Je dobré, že jsi takový, jaký jsi! Čím je naše víra víc proniknuta mystikou, tím lépe se k druhým budeme chovat. Neboť předpokladem zdravého vztahu k rodině Božích dětí je osobní, hluboký a prožívaný vztah k tajemnému Bohu. Bůh se tak stává středem našeho života. Kdo má Boha za Otce, považuje druhé za své bratry a sestry.
Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra. (1 Jan 4,20n)
Kodex kanonického práva 208: Na základě znovuzrození v Kristu jsou si všichni křesťané skutečně rovni co do důstojnosti i činnosti. Na základě této rovnosti všichni spolupůsobí na rozvoji Těla Kristova, každý podle svého postavení a úkolů.
Sv. NORBERT – krátce z jeho života:
Jeho základní vlastností byla jistota víry a z toho plynoucí odvaha a energie. Narodil se v Xantenu, na kněze byl vysvěcen v Kolíně n.Rýnem, r. 1134 umírá v Magdeburgu jako arcibiskup. Životopisy ho vidí jako člověka s formátem, jak zajímavý a uchvacující zjev, tělesně obratného, duševně pohyblivého, neznajícího pohodlí a dlouhou chvíli. Poněvadž byl příbuzný s císařským domem, byly mu v tehdejším světě otevřeny všechny dveře. Hluboko v srdci měl však skrytou vážnost a rozhodnost, bez vší prostřednosti. Při jízdě vřesovištěm severního Münsteru – bylo mu 34 let – byl překvapen bouří, sražen bleskem k zemi a otřesen blízkostí smrti. Radikálně odhodil příjemnosti svého stavu, očistil si svědomí a vnitřně se obrátil k Bohu; narazil však na odpor, stížnosti a neporozumění, opustil tedy domov a prošel jako kající poutník Flandry, Belgii a severní Francii a hlásal pokání a obrácení. Jeho výmluvnost a příklad asketického života přivábil další bratry. Se souhlasem biskupa z Laonu se usadil v pustých lesích severně od Remeše v Prémontré. Z prvních chat vyrostl brzy klášter, kde Norbert se 40 bratřími složil 1121 slavné sliby. Nebyli mnichy, ale kanovníky, kteří žijí podle řehole sv. Augustina a podle svého kláštera byli nazváni premonstráty. Sami si raději říkali pauperes fratres (chudí bratři). Bydlili ve společném domě a sjednocení láskou k Bohu dali se mu v mlčení a zdrženlivosti plně k službám. Horlivě následovali vážnou vladařskou povahu svého zakladatele a pěstovali přísný jednoduchý život, odříkali se pozemských statků, slavili slavnou bohoslužbu, kázali a udělovali svátosti.
Na říšském sněmu ve Špýru 1126 povolal císař Lothar Norberta jako arcibiskupa do Magdeburku. Tento stolec zřízený 968 Otou Velikým, jehož rozsáhlé území bylo z největší části církvi teprve získáno, byl již rok a půl prázdný. Město bylo branou k pronikání na východ. Bylo mateřským biskupstvím pro Brandenburk, Havelberg, Míšeň, Merseburg a Zeitz. Magdeburk ležel v průsečíku cest z Dolního Porýní a z Erfurtu. Krajina byla při velkém povstání Slovanů r. 982 ovládnuta pohanskými kmeny, biskupové byli vyhnáni a duchovní správa poničena.
Norbert přichází do Magdeburku v bílém hábitu a v prostém plášti, takže vrátný ho nepoznal a nechtěl ho vpustit. Pastorace se ujal se vší energií, upevňoval kázeň, káral pohodlný život kněží, dával do pořádku majetek a kontroloval účty. Jeho snahy vzbudily odpor, osočování, vzpoury a pokusy o jeho zavraždění. Chtěl oživit kapitulu P. Marie založenou arcibiskupem Gerem 1019 a dosadit tam premonstráty, ale to se mu podařilo až po mnohých bojích. Jako motto vší činnosti zvolil slova: „Ve víře a trpělivosti!“
+++
Celkový počet členů želivského kláštera k 1.1.2010 je 41 bratří. Z toho je 31 kněží, 2 trvalí jáhni, 2 bratři spolupracovníci, 3 studující klerici a 3 novicové. Ke komunitě se (dočasně) přidružil jeden mladý muž jako „donát“, tj. jako ten, kdo se dal do služby společenství.
+++
Zprávy, programy akcí, duchovní meditace aj. najdete na internetu: www.zeliv.eu.
+++
Příští naše setkání bude v klášteře Želiv 1. května od 10,- hod. a bude pokračovat účastí na duchovní sobotě s mariánskou tématikou.
Bohu díky!