„Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu.“ (Iz 24,5)
Člověk je stvořen ze země a pro ni určen, Bůh mu z lásky daroval dech i ducha života. Od počátku má určen krásný úděl vládnout zemi i všemu, co je na ní, tedy vládnout moudře, s láskou a úctou ke všemu stvořenému. Vlivem zlého ducha a své lidské slabosti došlo k porušení věčné smlouvy, k přestoupení zákonů a životodárných nařízení daných Stvořitelem. A v důsledku toho dochází k zhanobení země jejími obyvateli.
Aby nedošlo k naplnění toho, co je řečeno v následujícím verši proroka Izaiáše (24,6), je tu ten, který vrací vše do řádu – Vychovatel – Duch svatý.
V katechismu katolické církve čteme: „Duch svatý je v liturgii vychovatelem víry Božího lidu, tvůrcem „mistrovského Božího díla“, kterým jsou svátosti Nové smlouvy. Duch chce a působí v srdci církve, abychom žili z života vzkříšeného Krista. Když v nás najde odpověď na víru, kterou vzbudil, nastává pravá spolupráce.“ (KKC 1091)
Při mešní oběti našeho Pána kněz nad přinesenými dary vzývá tohoto Ducha svatého, aby přišel a sestoupil do nás intimním způsobem v eucharistii v okamžiku přijímání. Chce být naším Vychovatelem, protože jsme jím a nikým jiným povoláni k životu v plnosti na této zemi, za kterou máme odpovědnost i se vším, co se na ní děje. Budeme jednou voláni k tomu, abychom vydali počet z toho, jak jsme se svěřenými dary hospodařili.
Velice potřebujeme vůdce a Vychovatele, který nás bude učit a vychovávat. On však mluví a jedná pokojně a hledá místa spočinutí, kde by vléval moudrost a radu, kterými přetéká. Kéž by své místo našel i v nás a mohl působit pro dobro všech.
Vždyť Ježíš nebyl pro své učedníky „profesorem“, nemluví jako zákoníci, protože mluví s autoritou jako jejich Pán a oni jsou na něm zcela závislí.
„Neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.“Mt7,29
Nebuďme tedy jako zákoníci, kteří lpěli na liteře a formách, ale buďme vychovávaní Duchem k svobodnému naplňování ducha smlouvy Boha s člověkem.
s.Klára