„Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás spolu s ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my bychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha.“(Řím 6,5-10)

Nakolik jsme odumřeli s Kristem svému starému já, které se protiví všemu svatému, natolik jsme srostli a jsme sjednoceni s naším Pánem. Víme, že starý člověk byl s Ním ukřižován přijetím řeholního zasvěcení, a proto se musíme stále ponořovat do jeho svaté krve,

aby naše hříšná přirozenost byla zbavena moci nad námi. Jedině tehdy můžeme pravdivě žít,

abychom byli svědky Zmrtvýchvstalého.

Dědictví Adamova pádu může být překonáno v poslušnosti Bohu prožíváním spravedlnosti a svatosti života, ke které jsme povoláni.

Odvolávejme se na milost, která nám byla jednou provždy získána skrze Kristovu smrt a zmrtvýchvstání.

Kdykoliv jsme obviňováni naším žalobcem, postavme se před našeho Obhájce, který žije v nás a zastává se nás u Boha: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek.“(Zj 5,5)  

S. Klára