Prvomájový den v měsíci zasvěcenému naší Paní, Matce Boží  Želivské, jsme prožívali opět  s našimi klášterními bratřími v radostném společenství.

Otec Michael nás uvedl do tématu spirituality žijících křesťanů ve světě a pomohl nám zamyslet se nad našimi charismaty. Nabádal nás, abychom přijali v pokoře úkol světského povolání a odpovědnost za svět. Podle slov našeho Otce Norberta máme být vyzbrojeni Ježíšem Kristem, kterého se ďábel bojí. Také v sebepoznání, zakoušení Boha a ve společenství, které můžeme denně prožívat s Bohem v modlitbě, ale i s našimi bližními jsme schopni vytrvat v rovnováze mezi vnitřním životem a vnějšími vztahy. 

Církev není jen institucí, ale také denní událostí, a to jsme dnes zažili skrze Boží slovo z úst našich bratří, otce Michaela, Tadeáše a Tomáše v kostele. Uhasili jsme žízeň po živé vodě, také mj. v kvalitní katechezi o Duchu svatém. Otec Tadeáš nám přiblížil tohoto Těšitele jako distributora darů a ovoce jeho působení nám křesťanům, protože k podstatě Boha patří jeho štědré dávání, darování Ducha svatého.  Skrze Ježíšův kříž nám představil Utěšitele, který se kdysi vznášel nad vodami jako dech, vítr a skrze rány Ježíšovy nám zprostředkovává milosrdenství a spásu.

Dvojí příchod Ducha svatého, jak na počátku, kdy byl tvořen svět a Bůh viděl, že to bylo dobré, tak podruhé o Letnicích, po Ježíšově zmrtvýchvstání. Jedině Duch svatý nás usvědčuje z hříchu, ten který byl u stvoření a také viděl zradu člověka, je Láskou, kterou  miluje Otec Syna a je schopen nás hříchu zbavit. Ve světě jsou božské stopy a svět je Božím zrcadlem, do kterého se Bůh se zalíbením dívá, zvláště do tváře člověka. Spravedlnost spojená s milosrdenstvím spočívá v tom, že Bůh vzkřísil svého Syna skrze Ducha svatého,  to je to navíc, co Bůh vždy dává. Cílem hlásání prvních apoštolů nebylo usvědčení z hříchů, ale zvěst o spáse.

Bratr Augustin nás velice pěkně uvedl do filosofické antropologie skrze dílo následovníka filosofa Patočky, Jana Sokola. Bylo zajímavé naslouchat všem těm  anatomickým divům o člověku. Zvláště téma o schopnosti přizpůsobivosti, ke které nám v tomto světě výborně pomáhá víra. Naše instinkty také nejsou determinovány jako u jiných tvorů, umíme je ovládat a kontrolovat v našem sociálním začlenění. Uneseme také mnoho podnětů a jsme hraví až do dospělosti, což si ani neuvědomujeme. Výchova a vzdělání nám byly předestřeny jako nutnost, která vede k odpovědnosti a zralosti. Prodloužené dětství, řec. scholé čili prázdno, volný čas, to již máme všichni za sebou. 

Závěrem se rozvinula debata o problémech s výchovou a školou dnešní doby. Profesoři a učitelé mezi námi se v mnoha věcech shodli, neboť působení masmédií a internetu zahlcuje i mládež a nemá vždy pozitivní vliv na výchovu.

Všechny problémy a diskuze jsme odevzdali v chrámě k nohám Naší Paní  Želivské  a s myšlenkou na další setkání jsme se rozjeli do svých misijních působišť.

                                                                     Ave Maria!

                                                                                             s. Klára