České slovo klášter pochází z latinského ,,claustrum“. Pokud se vám zdá, ze tam slyšíte slovo ,,klausura, tak to není jen zdání, ale skutečnost. Souvisejí spolu a mají význam „uzavřený, uzamčený prostor“. V každém klášteře také klausura skutečně je, v každém klášteře je část vyhrazená pouze řeholníkům. To není z důvodů utajení, příčina je prostá a jednoduchá: má-li řeholník plnit své poslání, potřebuje aspoň doma mít ticho a klid. Tehdy promlouvá Bůh — ne v hluku světa. To byla zkušenost Božích přátel už ve Starém Zákoně.

Přesto ale není celý areál kláštera vyhrazen jen bratřím, jsou místa, kam mohou přicházet návštěvy. Z kostela projdeme chodbou kolem barokní, nedávno zrestaurované opatské sakristie do křížové chodby v konventu. Ještě předtím po levé straně, na odpočívadle zadního schodiště, spatříme dvě nepříliš zdařilé a částečně poškozené fresky Jana Kaliny, představující sv. Augustina a sv. Norberta. V křížové chodbě po pár krocích staneme před dveřmi kapitulní síně.

Staré popisy kláštera se předstihují v chvalozpěvech na freskovou výzdobu místnosti, která symbolicky představovala Abraháma obětujícího svého syna Izáka. Námět opravdu výmluvný: v kapitulní síni se konávala slavnostní obláčka nových členů, kdy symbolicky odkládali svůj starý svrchní šat a přijímali s novým řeholním rouchem i nové jméno („Svleč člověka starého a obleč člověka nového“ ).

Z kapitulní síně byl také vypravován pohřeb zemřelých spolubratří, zde naposledy v klášteře odpočívali před tím, než byli po mši sv. v konventním chrámu uloženi do hrobu. V kapitulní síni se také scházívali bratři se slavnými sliby, aby projednávali na pravidelných shromážděních zv. kapitula stav a budoucnost kláštera a v čas potřeby volili opata.

V sousedním křídle konventu stojí za pozornost refektář bývalá jídelna. Klenba je vyzdobena překrásnými štukami a freskami Jana Kaliny a Siarda Noseckého. Námětem fresek jsou v souladu s posláním místnosti ony pasáže z Písma svatého, které se vztahují k jídlu a pití, ale také ke Chlebu věčného života a Nápoji duchovnímu, Ježíši Kristu. Rozměrné fresky v průčelí místnosti znázorňují vidění sv. Norberta - založení prvního kláštera v Prémontré a založení našeho kláštera vévodou Soběslavem  

V prvním patře konventu, právě nad refektářem, se nachází knihovní sál. Zde je štuková výzdoba podstatně chudší a námětem fresek je moudrost a vzdělání, představovaná mimo jiné i postavami církevních učitelů. V kartuši nade dveřmi pak spatřujeme knihu s citátem ze starozákonní Knihy Sirachovcovy (1,14): „Počátek moudrosti je bázeň Boží.“ Každý, nejen řeholník přicházející do knihovny studovat, by si měl zde uvědomit, jaký je rozdíl mezi vzdělaným, resp. chytrým a moudrým člověkem.

Další pozoruhodné věci najdeme již jen na prelatuře znovu vybudované po požáru r. 1907. Slavnostní secesní schodiště zdobí barokní dřevořezba klášterního znaku, jenž je dnes snad jediným předmětem z doby před požárem, jehož stopy na sobě nese. Malé místnosti pod schodištěm sloužily v dobách internačního tábora jako samotky.

Ze schodiště vcházíme do velkého sálu prelatury. Strop je vyzdoben mohutnou secesní freskou malíře Antonína Häuslera, představující Pannu Marii, jíž andělé skládají k nohám květinové věnce, symboly vděčnosti a lásky věřícího lidu i řeholníků doprovázených přímluvami svatých ochránců naší vlasti v čele se sv. Norbertem, tzv. české nebe.

S prelaturou souvisí starý Trčkův hrad, zvenčí ozdobený figurálními sgrafity z konce 15. století. Původní fresková výzdoba kaple sv. Kříže vzala za své při požáru 1907 stejně jako muzeum. Dnes můžeme jen mlčky postát a pod skromnými zbytky štukové výzdoby rozjímat třeba o tom, co znamená kříž pro člověka. Nejen kříž Kristův, ale kříž, který nese každý z nás. A protože jsme v bývalé opatské kapli, tak nesmíme zapomenout, že kříž, který nosí biskupové a opati na prsou, není na ozdobu. Připomíná každému kříž, který na svých bedrech představený nese.

Původní muzeum bylo po požáru nahrazeno novým r. 1914. Místnost je pozoruhodná tím, že na dřevěném kasetovém stropě nese obrazy Panny Marie z desíti slovanských poutních míst a na západní stěně Betlém, namalovaný architektem Dvořákem podle Mikoláše Alše, který mimochodem v Želivě několikrát pobýval.