Na soutoku řeky Želivky s Trnávkou již po mnoho staletí stojí starobylý želivský klášter. Založen byl v r. 1139 pražským biskupem Ottou a českým knížetem Soběslavem a jeho manželkou Adlétou pro benediktiny, kteří přišli ze sázavského kláštera.Po deseti letech však Želiv opustili.

Pražský biskup Daniel povolal řeholní kanovníky ze Steinfeldu v Porýní. Komunita premonstrátů přišla brzy na jaře r. 1149, vedena bl. Gotšalkem. V těžkých začátcích jim pomohl olomoucký biskup Jindřich Zdík. Pod vedením bl. Gotšalka se řeholní život v želivském klášteře velice slibně rozvíjel a komunita byla schopna brzy zakládat i nové kláštery – v Gerasu (Rakousko), v Milevsku a kláštery sester premonstrátek v Louňovicích pod Blaníkem, v Dolních Kounicích a v Perneggu (Rakousko).

Už v předhusitské době byl klášter významným duchovním i hospodářským centrem širokého kraje. Původně byl klášter postaven ve slohu románském a po požáru byl obnoven ve slohu gotickém. V době husitských válek byl klášter dvakrát husity dobyt a vypleněn. Mnozí řeholníci zahynuli a jen některým se podařilo najít záchranu v Jihlavě. Sotva pominulo nebezpečí snažili se řeholní život v Želivě obnovit. Kostel byl znovu posvěcen v r. 1462. Konec těmto snahám učinil český král Jiří z Poděbrad, který v r. 1467 daroval klášter lipnickému pánu Burianu Trčkovi z Lípy. Premonstráti byli vyhnáni a útočiště nalezli v Jihlavě. Komunita však mimo klášter však po sto letech vymřela.

Řeholní život v Želivě byl obnoven v r. 1622. Tehdy strahovský opat Kašpar Questenberk klášter vykoupil. Nejdříve byl obnoven kostel a potom byla stavěna budova konventu. Mezitím klášter získal zase samostatnost. Prvním opatem po obnově byl zvolen Siard Falco. Jeho zásluhou se klášter opět stal duchovním, hospodářským i kulturním centrem. Bylo také založeno klášterní filozoficko-teologické studium.

První polovina 18. stol. byla dobou velkého rozkvětu kláštera za opata Jeronýma Hlíny a Daniela Schindlera. Po velikém požáru v r. 1712 byl klášter obnoven ve slohu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim. V době josefinských reforem se klášter zachránil před zrušením. Premonstráti převzali gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě. Po dlouhá desetiletí pak gymnázium spravovali a také významným způsobem přispěli k národnímu obrození.

Na počátku dvacátého století klášter znovu vyhořel, naštěstí však ne kostel a konvent. Budova opatství byla obnovena v pseudobarokním slohu a vyzdobena ve slohu secesním.

V r. 1950 byl klášter komunisty zrušen, pan opat Vít Bohumil Tajovský uvězněn (11 let). V klášteře byl zřízen internační tábor pro režimu nepohodlné kněze a řeholníky (internační tábor – vězení bez rozsudku). Od r. 1957 až do r. 1992 byla v klášteře psychiatrická léčebna.

Řeholní komunita se mohla do části kláštera vrátit v květnu r. 1991.