Vyhlášení želivského kláštera v roce 2010 Národní kulturní památkou dalo v srdci Vysočiny podnět k založení nového festivalu s originální dramaturgií a vysokou uměleckou laťkou.

Proč nový festival?

Rádi bychom společnosti představili a připomněli želivské opatství jako významné centrum kulturního života, přivedli návštěvníky do obce Želiv, i na celou Vysočinu. Rádi bychom touto cestou působili i na amosféru v celé české společnosti; dosud zasažené posunem kulturních i duchovních hodnot z dob komunismu.

Želivský klášter (založený roku 1139) byl po staletí duchovním i kulturním centrem Vysočiny. Během historie klášter i želivští premonstráti prošli několika těžkými obdobími, která byla vystřídána méně četnými obdobími pokoje a hojnosti. Za husitských válek byl klášter dvakrát vypleněn, za Jiřího z Poděbrad byly všechny jeho statky zastaveny šlechtickému rodu Trčků z Lípy. V 16. století dokonce klášter na krátký čas zanikl. Více než sto let živořili želivští premonstráti v nouzovém exilu v Jihlavě. Želivská premonstrátská kanonie se znovu stala samostatnou až v 17. století. Období relativní prosperity v 18. století (přestože v roce 1712 vyhořel konvent a zřítila se chrámová klenba) bylo zakončeno Josefínskými reformami, při nichž klášter, jako už po několikáté, jen o vlásek unikl úplnému zániku. I poslední ničivý požár v roce 1907 klášter překonal, a znovu povstal v obnovené síle téměř jako bájný Fénix z popela (k němuž je v epitafu na chórových lavicích přirovnáván i jeden z opatů) .

Až poslední, patrně nejtragičtější období, počínaje 50. lety minulého století, kdy byl opat Vít Bohumil Tajovský uvězněn; období kdy zde byl zřízen internační tábor pro kněze a řeholníky a posléze psychiatrická léčebna , poznamenalo klášter natolik závažně, že se dosud z této historie vzpamatovává – a to přesto, že Česká republika je již přes 20. let opět svobodnou zemí, a přesto, že od roku 1991 se bratři premonstráti opět mohli navrátit do svého konventu.

Významná proměna duchovního klimatu v Čechách ve 2. polovině 20. století v důsledku působení totalitní moci, nedořešené církevní restituce i poloha kláštera částečně mimo hlavní centra turistického ruchu způsobují, že klášter dosud jen s obtížemi bojuje o rozvoj, který by přesáhnul základní řádový život, pastorační aktivity a údržbu budov. A to přestože je kulturní a duchovní dědictví želivského kláštera tak rozsáhlé a přestože má tolik co nabídnout i dnešnímu člověku.

Cíle festivalu:

Festival si klade za cíl navázat na předchozí kulturní aktivity v klášteře i v obci Želiv a dále je rozvíjet. Originální dramaturgií a akcentem na klášterní archiv, chce umožnit v delší časové ploše (celé léto) a ve více rovinách (hudba klasická se vztahem k místu i hudba moderní, film, výstava, přednášky) hlubší poznání premonstrátského Želiva včera a dnes. Festival nepřímo navazuje i na současné pastorační aktivity a duchovní život v klášteře.

V přípravě projektu jsme odborně spolupracovali se Společností pro duchovní hudbu a s Collegiem Marianem – Týnská vyšší odborná školou, vzdělávací institucí specializovanou na historická umění, duchovní hudbu, s intenzivní badatelskou činností a s hloubkovou znalostí želivských hudebních sbírek. Hlavními body dramaturgie letního festivalu, jsou dva koncerty ze skladeb ze želivské hudební sbírky a letní hudební dílna Vespro della Beata Vergine.

1) Charouz, Jindřich Zdeněk: Oživené dědictví. Premonstrátský Želiv včera a dnes. Želiv, Kanonie premonstrátů v Želivě 1995.

2) Charouz, Jindřich Zdeněk: Šest hrdinských let. Internační tábor Želiv 1950 – 1956. Želiv, Kanonie premonstrátů v Želivě 2008.