21.07.10
Na první zářijovou sobotu 2010 se sešli členové sekulárního želivského řádu k duchovní obnově společně s bratřími v klášteře. Zahájení provedl bratr Pavel, písničkář z Havlíčkova Brodu, který náš zpěv doprovodil na kytaře a ukázal nám, že Boha je možno chválit písní i v rytmu lžiček.
Úvodní duchovní slovo pro nás měl otec Michael (viz Želivské echo) a na něj navázal bratr Augustin jako vždy se svým filozoficko-spirituelním exkurzem, kterým zahájil sérii přednášek o době, v níž žil sv. Augustin. Poukázal na období, ve kterém se rodí křesťanské kořeny Evropy, tedy na konec antiky a začátek středověku.
Šlo o slávu a pád římského impéria, roku 476 končí Západořímská říše. Dále jsme prošli obdobím platonismu, slyšeli jsme o Aristotelovi, učiteli Ciceronově, o eklektickém myšlení, a došli jsme až k Filónovi Alexandrijskému a jeho alegorickým komentářům ke knize Genesis. On byl také u přípravy syntézy křesťanství a Bible, kterou chápe jako most mezi řeckým a palestinským světem. Byl to bohatý člověk, který si uchoval svou židovskou identitu v rámci řeckého světa. Odvaha Filóna se srovnává s Abrahámem a jeho vírou, protože věřil, že židovství může obohatit řeckou kulturu. Věřil, že židovství může přinést světlo ostatním národům, tedy i Řekům. Interpretuje židovské texty, vykládá i Bibli.
Řekli jsme si, že nemůžeme číst Nový zákon jako filosofický text, jde o ozvěnu událostí, které mimořádně zasáhly zapisovatele. Křesťanská filosofie vyrůstá z Nového zákona, zejména z Janova evangelia a Pavlových listů. Zabývali jsme se také mučedníkem z poloviny 2.stol Justinem Filosofem. Závěr přednášky byl věnován vysvětlení pojmu gnoze.
Odpoledne jsme slavili želivskou duchovní sobotu s ostatními věřícími. Vyslechli jsme úvahu o Panně Marii, především z pohledu premonstrátské spirituality. Příkladem pravé mariánské úcty je svatý Heřman Josef, premonstrát, rodák z Kolína nad Rýnem, který se denně modlil už jako školák v kostele P. Marie před její sochou a uslyšel její hlas, že když bude něco potřebovat, má ji poprosit a ona pomůže.
Maria uvěřila andělskému poselství a stalo se něco neuvěřitelného: pokorná služebnice, která zpočátku neporozuměla Božím požadavkům, dovolila, aby se stala matkou Božího Syna. Nikdo jí neporadil, co má dělat, svou pokorou pochopila nepochopitelné, a tak se Maria dotkla tajemství Božího vtělení skrze svou poslušnost. Dalším jejím rysem bylo, že vše uchovávala ve svém srdci, vytěsňovala vše negativní ze svých myšlenek a důvěřovala plně Bohu. Maria také vždy uvažovala nad svitky Zákona a později o i všem, co se dělo v jejím životě. Tak jako ona i my můžeme smysl všeho objevit až později, pokud ve všem spoléháme na Pána a plně mu důvěřujeme. Ona potřela lež, že Boha nepotřebujeme, její jedinou touhou bylo sloužit Boží věci, kterou pomáhala svým postojem uskutečňovat.
Tolik z katecheze o Matce Boží, kterou jsme v kostele vyslechli od otce Michaela.
Závěr dne patřil pontifikální mši, při které byly do sekulárního řádu přijaty ses. Zdislava a Anežka. Během celého dne jsme prožili radostné společenství, mezi sebou jsme prodiskutovali různé obtíže a dozvěděli se nové věci a povzbudili se na další cestě následování našeho Pána, kterého jsme mezi sebou cítili skrze vzájemnou lásku. Bohu díky za toto obdarování!
Zapsala ses. Klára