Nabízíme prožití Svatého týdne a velikonočních svátků s bratry premonstráty v areálu kláštera. Přijeďte s námi si v klidu našeho kláštera zpřítomnit umučení a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.

Program

28.3. 2010 - KVĚTNÁ (PAŠIJOVÁ) NEDĚLE

10:30  MŠE SVATÁ s žehnáním ratolestí a průvodem

15:00  KŘÍŽOVÁ CESTA

29.3. 2010 - PONDĚLÍ SVATÉHO TÝDNE

07:30  MŠE SVATÁ

30.3. 2010 - ÚTERÝ SVATÉHO TÝDNE

07:30  MŠE SVATÁ

31.3. 2010: SŤŘEDA SVATÉHO TÝDNE

07:30  MŠE SVATÁ

18:00  KAJÍCÍ POBOŽNOST + MOŽNOST PŘIJETÍ SVÁTOSTI SMÍŘENÍ

1.4. 2010 - ZELENÝ ČTVRTEK

18:00 hod.: VEČERNÍ MŠE NA PAMÁTKU VEČEŘE PÁNĚ

21:00 hod.: SVATÁ HODINA NA ZELENÝ ČTVRTEK 

(Budeme společně s Pánem Ježíšem bdít v Getsemanské zahradě kostela a modlit se. Budeme se snažit vžít do jeho těžké situace, která ho čekala na VELKÝ PÁTEK. Jak ho pomalu te strachu opouštěli všichni apoštolové, jeden za druhým a on zůstal sám...)

Nahlašte nám, prosíme, nemocné, kteří v ten den nemohou přijít do kostela. Navštívíme je po obřadech a zaneseme jim svaté přijímání, aby měli také možnost jíst z poslední večeře Páně ten nejvzácnější pokrm.

2.4. 2010 - VELKÝ PÁTEK (den přísného postu)

07:30  Modlitba ranních chval a posvátné čtení

17:30  Křížová cesta

18:00  OBŘADY VELKÉHO PÁTKU

21:00 hod.: SEDM SLOV UKŘIŽOVANÉHO

(Pojďte s námi meditovat nad obrovskou hodnotou kříže našeho Vykupitele.)

3.4. 2010 - VELKÁ A SVATÁ SOBOTA (BÍLÁ SOBOTA)

07:30 hod.: Modlitba ranních chval a posvátné čtení

08:00 - 19:30 hod.: Od této hodiny začína celodenní možnost návštěvy Božího hrobu. Církev tak setrvává na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti. Pro návštěvu bude zaveden rozpis, aby se každý mohl zapsat na určitou půlhodinku, a tak aby se u Ježíšova hrobu vždycky někdo modlil nebo meditoval. Kromě rozpisu může pochopitelně každý, kdo má zájem, Boží hrob navštívit kdykoliv. 

20:00 hod.: OBŘADY VELIKONOČNÍ VIGILIE

Nezapomeňte si přinést svíčky!

4.4. 2010 - SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

10:30 MŠE SVATÁ

15:00 CESTA SLÁVY

(V době postu jsme se modlili křížovou cestu. Na slavnost zmrtvýchvstání Páně to bude cesta slávy. Cesta od vzkříšení až po nanebevstupení Páně. Vydejte se s námi touto cestou, abychom se všichni v Písmu Svatém a v modlitbě setkali se Zmrtvýchvstalým Pánem.)

KONTAKTY PRO ZAJIŠTĚNÍ  UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ:

Televize NOE bude vysílat dokument o otci Michaelovi Fialovi O.Praem., v pořadu : LÉTA LETÍ K ANDĚLUM, v těchto časech: středa 10.3.2010 ve 20,05h, 

čtvrtek 11.3.2010 ve 13,05h

pátek 12.3.2010 ve 14h

sobota 13.3.2010 ve 16,50h

úterý 16.3.2010 ve 21,30h. 

Při kněžské pouti do Číhoště jsme si před týdnem připomněli 60. výročí mučednické smrti tamního faráře P. Josefa Toufara, abychom uctili jeho památku a zamysleli se nad jeho odkazem dnešku. Připomněli jsme si větu, kterou pronesl z kazatelny 11. listopadu roku devětačtyřicátého: Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte -  to mu v onu adventní neděli zbývalo pouhých 76 dní života, a uvědomili jsme si, jak silná byla jeho víra, se kterou zakoušel jistotu Boží přítomnosti v osudné kobce valdického kriminálu. Svým postojem se podobal jinému politickému vězni, Janu Křtiteli, který na březích Jordánu hlásal nutnost pokání, neboť ten, který má přijít po něm, už stojí mezi přítomnými. A když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity s otázkou Kdo jsi, vyznal a nezapřel, že Mesiáši není hoden ani rozvázat řemínek u opánků. Skončil – jak jinak – na popravišti. Podobně nezapřel Božího Syna ani P. Toufar, a oba posilovala zkušenost, že ve svých celách nejsou sami, ale je tam s nimi citelně přítomna nepřemožitelná Boží láska, která jim dodává potřebnou naději a vytrvalost.

Kardinál Ratzinger napsal: Jistě, Pán potřebuje naši píli a naši oddanost. Ale my potřebujeme jeho přítomnost. Neboť účinky naší práce nejsou jenom v tom, co děláme, ale neméně i v tom, co sami jsme, jestliže se stáváme zralými, svobodnými a pravdivými tím, že zapouštíme kořeny svého bytí do plodné tichosti Boží. Jistě souhlasíme s kardinálem, že nutně potřebujeme co nejčastěji prožívat blízkost Ježíše Krista, neboť jinak naše víra neobstojí. Připomeňme si zkušenost vůdce Izraelitů Mojžíše, která stála na počátku jeho osvoboditelského díla. Žil celkem poklidným životem, a když jednou pásl stáda svého tchána Jitra, prožil neobyčejný zážitek. Aniž očekával něco zvláštního, vedl stádo stepí, aby vyhledal vhodnou pastvu. U hory Chorébu uviděl zvláštní úkaz v podobě hořícího trnitého keře. Když se k němu přiblížil, uslyšel volat své jméno spolu s výzvou, aby se nepřibližoval, ale zul si opánky, neboť místo, na kterém stojí, je půda svatá. Obuv si měl zout na znamení úcty vůči tomu, kdo k němu mluví. Ten se ostatně představuje: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

Zopakujme si: do všední Mojžíšovy práce vstupuje náhle hluboká zkušenost s Hospodinovou přítomností, která znamenala zásadní změnu v jeho životě, když mu přiblížila jeho nejvlastnější poslání. Prorok Jeremiáš později píše: Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Tato slova vztáhněme na sebe a ptejme se, jak se dá i v dnešní době zakusit Boží blízkost. Neboť – jak zjistil teolog Karl Rahner, věřící zítřka bude mít buď mystickou zkušenost, nebo nebude už věřit vůbec. Jde tedy i u nás o prožitek skrytého Boha, který paradoxně právě svou skrytostí dává najevo svou přítomnost. Tu si můžeme uvědomit při pohledu na uplynulý den: kdybychom vedli deník, který zážitek, setkání nebo myšlenku bychom si zanesli pro jejich závažnost a ptali se, jakou výzvu nebo příslib pro nás znamenají. Vždyť už Mojžíš toužil spatřit Boží slávu, a slyšel odpověď: Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin… Postav se na skálu. Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo. Podobnou zkušenost udělali ostatně i učedníci prchající ve zmatku do Emauz, když se k nim přidal vzkříšený Ježíš. Oni ho nepoznali, a teprve dodatečně si řekli: Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám smysl Písma?

Závěr? Neviditelný bůh není daleko od nikoho, kdo v něho věří, a jeho blízkost se projevuje nejrůznějšími způsoby. Uvědomíme si ji až dodatečně, když otvíráme zrak pro zážitky a události života, které se nás nějak zvlášť dotkly. Bůh k nám tedy mluví jednak ve slovech Písma, ale také v událostech všedních dnů, které promýšlíme rozumem a vírou. Znamenají velkou inspirující posilu do našich často rozporuplných nejistot. Nemusíme proto odcházet ze světa do uzavřených prostor, abychom se setkali s Bohem. Události samy jsou polem, na kterém se s ním setkáváme. Už sv. Ignác z Loyoly potvrdil, že ve všech věcech můžeme nalézt Boha. A ještě daleko starší biblická zbožnost byla přesvědčena, že Bůh je Bohem dějin, tj. chce být s námi stále na cestě. Martin Buber překládá Hospodinovo Jsem, který jsem s malým doplňkem: Jsem stále s tebou! Živý Bůh smlouvy svůj lid tedy stále provází.

Vše, co se děje, nás může nějak oslovit. Naše dny a místa, kde žijeme, jsou tedy příležitostí k setkání s tím, který řekl: Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Záleží tedy na hloubce naší víry, aby nám pomohla odkrýt tajemnou pravdivost těchto slov našeho Pána.

P. Michael OPraem

4. - 7.11. 2010  

DUCHOVNÍ OBNOVA PRO LAIKY

ŽIVOT BEZ MINULOSTI

vede

MUDr. DOC. JAROSLAV MAX KAŠPARŮ

premonstrátský jáhen, známý psychiatr 
a náboženský spisovatel.  
     

Přihlášky obdržíte na recepci Opatství Želiv s.r.o.

kontakt:  recepce@zeliv.eu. 

tel: 565381259

mobil:731598985

Cena včetně ubytování  a stravování 1950,- Kč/osoba.

Ve třetí kapitole Skutků apoštolů Petr a Jan jdou odpoledne do chrámu. Je to doba určená k modlitbě. Když k nim přinášejí chromého od narození, Petr říká: Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – choď! (Sk3,6) Petr bere chromého za ruku a on se postaví na nohy. V životě tohoto nemocného došlo k zásadní proměně.

Před Petrem, Janem a Jakubem se Ježíš proměnil na hoře Tábor. Došlo k setkání mužů Starého Zákona, Mojžíše a Eliáše, a mužů Nového Zákona – Ježíšových učedníků. Ježíš stojí mezi těmito dvěma Zákony. Zazní z nebe hlas, ale Ježíš nemluví, naslouchá, tak jako všichni zúčastnění: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! (Lk9,35) Písmo říká, že se Mojžíš a Eliáš zjevili ve slávě nebeské.

Je ještě jiná sláva, a to světská, touha po ní se může vloudit i do myslí opravdu svatých lidí. Bažení po světské slávě nemá žádnou protikladnou ctnost a může se octnout i uvnitř samotné pokory, pokud na to nedáme pozor. Sv. Pio z Pietrelciny prohlásil: Jakmile tento protivník vstoupí dovnitř, zneužívá každou ctnost, rozkládá svatost, kazí všechno krásné a dobré.

Vybavenost od Ducha sv. dala učedníkům možnosti, aby mohli ve jménu Ježíšově uzdravovat. Vše co máme - i naše ctnosti - jsou darem od Boha, nic není naše, vše patří jemu.

Veškerá sláva patří Bohu. Jed světské slávy, touha po ní je marnivost, neřest, jako nenápadná plíživá nemoc. Snad hrozí více těm, kteří jsou velice obdarováni. Otec Pio byl za svého života pro svá charismata pronásledován, nevyskytla se tedy u něj příležitost k marné slávě.

Naše uzdravení a proměna od toužení po marné slávě je tedy jedině v poslušnosti Božímu hlasu, který nám poukazuje skrze proměnu Ježíše ve slávě hory Tábor k jiné hoře, a to ke Kalvarii kříže. Pokorný Služebník Boží nás uzdravuje z neřestí skrze kříž a utrpení.

Jakékoliv urážky, ústrky, nepochopení a bolest mohou být výborným lékem na naši chorobu, na naši marnivost.

Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť Duch slávy, to je Duch Boží, spočívá na vás. (1 Petr 4,14)

                                                                                              s. Klára